Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Ztratila se vám věc odložená během vyšetření na poliklinice? Požadujte náhradu škody

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Vyhlížíte konec přísných omezení maloobchodu a služeb s vidinou návštěvy divadla, restaurace, kina nebo fitness centra? Anebo vás čeká očkování či jiný zákrok ve zdravotnickém zařízení? Tyto provozy spojuje mimo jiné odpovědnost jejich provozovatelů za věci, které si u nich jejich návštěvníci odloží.

Jistě jste se už někdy setkali s nápisem „Za věci odložené v čekárně neručíme“. V nadsázce řečeno, jde o téměř povinnou výbavu čekáren nejen zdravotnických zařízení. Jak je to ale s odpovědností za ztrátu nebo poškození odložené věci podle zákona? „Provozovatel zařízení, jehož provoz s sebou přináší pravidelné odkládání věcí, je ze zákona za jejich ztrátu nebo poškození odpovědný, pokud návštěvník svou věc odloží na místě, které je k tomu určené. Není-li zde místo určené pro odkládání věcí nebo je-li takové místo zaplněné, odpovídá provozovatel za ztrátu nebo poškození věci i tehdy, pokud ji návštěvník odloží na místo, které je pro to obvyklé, nikoliv přímo určené,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Nejčastěji odkládanými věcmi jsou svršky oblečení. Pokud je tedy v nemocničním, restauračním, divadelním nebo obdobném zařízení věšák či dokonce šatna, za ztrátu nebo poškození svršků návštěvníka odložených na těchto místech, včetně obsahu kapes, odpovídá provozovatel takového zařízení. Pokud se v něm věšák nenachází nebo na něm už není místo, a návštěvník svůj svršek proto přehodí přes opěrátko židle, považuje se toto místo za obvyklé pro odkládání věcí tohoto druhu. A tak i v tomto případě nese provozovatel za ztrátu nebo poškození svršku odpovědnost.

Kdy se provozovatel této odpovědnosti zprostí? Především tehdy, když odloženou je věc, kterou v daném zařízení není nutné ani obvyklé odkládat. „Zuje-li si návštěvník restaurace boty, nepochybně nejde o věc, která by musela být odložena, a případná ztráta nebo poškození tak nemůže jít k tíži provozovatele. Opačný závěr by platil pro některé čajovny, kde je naopak zutí bot běžné, někdy přímo povinné,“ vysvětluje Eduarda Hekšová. A dodává: „Dále není provozovatel odpovědný za ztrátu nebo poškození věci v případě, kdy návštěvník má danou věc v bezprostředním dohledu. Odloží-li si zákaznice kavárny na stůl kabelku a je u něj po celou dobu přítomna, je kabelka věcí, která je v jejím bezprostředním dohledu, a proto nejde o odloženou věc.“

Provozovatel zařízení nemůže svoji odpovědnost za ztrátu nebo poškození odložených věcí návštěvníka jednostranně vyloučit nějakou vývěskou. V případě, že je návštěvníkem spotřebitel, nelze se na vyloučení odpovědnosti ani dohodnout. Taková dohoda by byla neplatná.

„Právo na náhradu škody způsobené ztrátou nebo poškozením odložené věci je nutné u provozovatele zařízení uplatnit nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se návštěvník o škodě dozvěděl. Zpravidla se tento den kryje se dnem, kdy ke škodě došlo. Pokud by právo nebylo v této 15denní lhůtě uplatněno, tak zaniká,“ uzavírá Eduarda Hekšová.

Témata:  dTest zdravotnictví

Aktuálně se děje

30. července 2026 13:49

Parkování u obchodních center má svá pravidla. Za chybu hrozí pokuta

Parkoviště u obchodních center a supermarketů bereme jako samozřejmost. Přijedeme, zaparkujeme, nakoupíme a odjedeme. Na první pohled jde o obyčejný prostor, kde „platí zdravý rozum“. Ve skutečnosti však jde o prostor, kde se střetává soukromé vlastnictví, pravidla silničního provozu i ochrana spotřebitele. Právě zde proto mnohdy vznikají nedorozumění a někdy i nepříjemné spory mezi řidiči, provozovateli parkovišť nebo pojišťovnami. 

Zdroj: Marie Dvořáková

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

USA překvapivě skupují vlastní dluh, bitcoin těží z oslabování dolaru

V USA se včera stalo něco, co může být pro trhy mnohem důležitější, než se na první pohled zdá. Ministr financí Scott Bessent vytáhl proti vysokým dlouhodobým úrokům poměrně neobvyklou zbraň. Americké ministerstvo financí oznámilo, že nejméně zdvojnásobí objem odkupů starších státních dluhopisů se splatností 10 až 30 let. Zjednodušeně: stát se stane větším kupcem vlastních dlouhodobých dluhopisů.