Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Německu hrozí, že bude rozvojovou zemí

Ilustrační fotografie
Ilustrační fotografie
Foto: Pixabay

Evropská ekonomika rychle ztrácí své někdejší zdánlivě neotřesitelné postavení ve světě. Dravější jsou jak Spojené státy, tak asijské země v čele s Čínou. To vše není nic nového. Nové je ovšem to, že nyní dramatická ztráta evropské konkurenceschopnosti začíná děsit evropské elity, které dosud měly tendenci takové problémy přehlížet, případně škarohlídy rovnou častovat označením typu „ruský agent“.  

Je pravda, že některé nejnovější promluvy evropských elit musí ruskému uchu znít libě. „Pověst Německa ve světě ještě nikdy nebyla tak špatná,“ říká – světe, div se – nikoli Dmitrij Medveděv, nýbrž Theodor Weimer, šéf německé burzy Deutsche Börse. „Z hospodářského hlediska jsme na nejlepší cestě stát se rozvojovou zemí,“ dodává s tím, že se z Německa stalo „vetešnictví“, které zejména v posledních dvaceti letech upadá, neboť není schopno dostatečných investic a inovací, třeba v oblasti digitalizace.  

Německo, motor ekonomiky EU, se zadrhává ze čtyř stěžejních důvodů.

Prvním je euro, které je dlouhodobě slabší, než bývala marka, neboť jej stahují předlužené země typu Francie či Itálie. Slabost eura tlumí podněty německých firem k právě inovacím. Německo poškozuje i nezvládnutá energetická transformace, Energiewende, tedy sázka na zelené zdroje a plyn a odmítání jádra. To vše upevnilo závislost Německa na Rusku, což se mu nyní vymstilo – relativně drahé energie dále nabourávají německou konkurenceschopnost. Do toho Německo čelí důsledkům nezvládnuté migrační politiky. Ekonomicky přínosná imigrace je výsledkem promyšleného, selektivního přístupu, jaký Západní Německo uplatňovalo v 50. a 60. letech 20. století. Ovšem za vlády Angely Merkelové podlehlo levicové fantasmagorii a chybně pojalo imigraci jako otázku principu, nikoli míry. Kombinace štědrého sociálního státu – štědrého i k imigrantům – a otevřených hranic pochopitelně není ekonomicky a nakonec ani sociálně, bezpečnostně a politicky udržitelná. Čtvrtým kruciálním problémem Německa je nezvládnutá environmentální politika, tedy fiasko Green Dealu. To poškozuje německý autoprůmysl a další průmyslové obory, jež čelí striktnějším omezením než konkurence na jiných kontinentech, zejména v USA a Číně.

Úpadek Německa je problémem celé EU. Ta se proto uchyluje ke krokům, které ještě nedávno kritizovala. Třeba razantně zvyšuje cla na čínská elektroauta. A Francie tlačí na to, aby se vysoká cla uplatnila také na další čínský dovoz, například i solárních panelů.

Je pravdou, že zrovna proti navýšení cel na čínské elektrovozy protestoval jak německý kancléř Olaf Scholz či šéfové velkých německých automobilek typu BMW. Bojí se čínské odvety. Jenže rozkol mezi „pročínským“ Německem a Bruselem, jenž najednou pro změnu překvapivě upřednostňuje jiné hodnoty než volný trh a dekarbonizaci, jen ilustruje, jak moc jsou elity EU v šoku ze ztráty evropské konkurenceschopnosti, které země jako Čína využívají. Jenže cla nejsou dlouhodobým řešením. Bez radikální proměny fungování ekonomiky EU a jejího vnitřního trhu Čína bude Evropě utíkat dále.

EU potřebuje deregulovat, liberalizovat, razantně škrtat dotace a sociální výdaje, pozastavit Green Deal a emisní povolenky a eventuálně rozdělit eurozónu na jižní a severní křídlo.

Témata:  Německo komentář

Související

Aktuálně se děje

20. května 2026 15:20

18. května 2026 16:55

13. května 2026 17:00

29. dubna 2026 10:50

28. dubna 2026 16:34

Standard & Poor’s varuje: ČEZ může mít nejhorší rating za téměř 20 let

Agentura Standard & Poor’s dnes varuje, že společnosti ČEZ zhorší rating na nejhorší úroveň za posledních minimálně takřka 20 let; zhoršuje svůj ratingový výhled při zatímním zachování hodnocení A-. Agentura hodnotí plán na vyčlenění nevýrobní části ČEZ a prodeje její části jako negativní z hlediska věřitelů, neboť krok může zhoršit obchodní a potenciálně také finanční profil podniku. Nevýrobní část je dlouhodobě stabilnější než část výrobní, která by tak při vyčlenění přišla o stabilizující kotvu. 

Zdroj: Lukáš Kovanda

Další zprávy

Ilustrační fotografie

Komentář

Evropa zaostává. Bez amerického deštníku by byla zadluženější než USA

V uplynulém týdnu se na českých sítích strhla mela. Jakub Landovský, jehož zmocnění pro plnění závazků vůči NATO dnes schvaluje vláda, nejprve glosoval slova finského prezidenta Alexandra Stubba. Ten v projevu na Hradě vyzval přítomné v obecenstvu, ať si připomenou, jak pozitivně EU změnila jejich život za posledních třicet let. „V roce 1996 měla EU patnáct členů a 28 % světového HDP. Dnes má 27 členů, a 15 % globálního HDP,“ rýpl si nato novopečený zmocněnec vyzdvižením čísel, která příliš nepečetí vzkaz, jejž chtěl Stubb z Hradu vyslat.